L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
Lien fonctionnel : Le DogmeLien fonctionnel : Le Droit Canon
 FAQFAQ   RechercherRechercher   Liste des MembresListe des Membres   Groupes d'utilisateursGroupes d'utilisateurs   S'enregistrerS'enregistrer 
 ProfilProfil   Se connecter pour vérifier ses messages privésSe connecter pour vérifier ses messages privés   ConnexionConnexion 

Kapitola III. - Planina

 
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma
Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant  
Auteur Message
Policarpo



Inscrit le: 16 Avr 2013
Messages: 1340

MessagePosté le: Sam Déc 08, 2018 11:56 am    Sujet du message: Kapitola III. - Planina Répondre en citant

Citation:


Kapitola III. - Planina

Belial se otočil a ponořil se zpět do stojatých vod bleděmodrého jezera. Po chvíli byl jeho povrch zase znepokojivě hladký bez jediné vlnky. Pak jsem si všiml malé loďky na břehu jezery. Jak jsem si jí dříve mohl nevšimnout? Vzal jsem si ji nevšímaje si žádné z oněch pokřivených bytostí, které se mi snažily bránit. Vesloval jsem hodiny, míjel jeden obrovitý pilíř za druhým. Postupoval jsem stále rychleji, ale má radost z toho se rychle změnila v hrůzu, když jsem zjistil, že se tak děje díky vodnímu víru, do kterého se řítím. Nebyl jsem schopen se z něj dostal, stále jsem se přibližoval středu, až jsem nakonec propadl jeho výpustí.

Když jsem se probral, bolelo mne celé tělo. Byl jsem v tmavé chodbě. Země byla pokryta měkkou teplou tkaninou, jejíž fialová barva se blížila barvě ametystů, ze kterých byly stěny. Rozhodl jsem se jít tou chodbou dál a během své cesty jsem míjel hromady zlata, stříbra i drahokamů podél stěn. Lahodná vůně masa se rozlévala chodbou. Přede mnou si vykračovaly muži a ženy s nádhernými těly. Bylo tu ale také mnoho jiných, ponížených tvorů, jejichž oči jen hltaly ten přepych.

Divil jsem se, proč si nevezmou z toho, co je jim nabízeno, ale brzy jsem pochopil. Jeden z žebráků si vzal nabízený zlaťák, ale okamžitě ho s výkřikem bolesti upustil. Tyto prokleté duše byly odsouzeny navěky sledovat tento přepych, aniž by si ho někdy mohli užít. V tom okamžiku jsem uslyšel tlukot křídel a přede mnou přistál obrovský tvor s velkými netopýřími křídly a kůží barvy ametystu. Představil je mi jako Satan, princ závisti. "Mým protikladem je Michael, archanděl spravedlnosti. Řady mých zatracenců rozšíří každý, kdo si přeje mít prospěch ze zásluh jiných a kdo dychtí po štěstí či majetku svých sousedů."

Aniž by řekl cokoliv dalšího, Satan zase odlétl. A tak jsem se zase vrátil k svému pochodu chodbou až jsem došel na její konec. Východ byl malý otvor překrytý černou kamennou deskou, do které byly vytesány lebky. Chvíli jsem váhal, jestli projít, ale potom jsem si uvědomil, co je za mnou a že se tam nechci vracet. A tak jsem prošel východem a ocitl se na nekonečné pláni. Po stranách jsem viděl velká rudá pohoří, která ohraničovala pláň.

Skoro to připomínalo pozemskou krajinu, nebýt toho, že země, hory, tráva, všechno mělo barvu krve. Slunce žhnulo přímo nad plání, zakrývalo polovinu oblohy a vypadalo jako přilepené k měsíci. Zdálo se mi, jako bych celou jeho váhu nesl na svých ramenech. Uprostřed pláně stála oslnivě modrá hora, která dosahovala až k denní hvězdě a u její základny stála obrovská dřevěná konstrukce. Rozhodl jsem se k ní dojít, abych se pokusil po ní vystoupat nahoru, ale v půli cesty jsem si uvědomil, že je to nemožné.

Všude kolem modré hory, na stovky mil daleko, bojovaly tisíce zatracenců jako šílení. Neměli nic jeden proti druhému. Všichni pouze považovali tuto příležitost za vhodnou k tomu, aby mohli někoho roztrhat. Tam, kde nestačily ruce a zbraně, pomáhali si zuby. Potom z té největší vřavy vyskočil obrovský býk. Pod jeho krví podlitýma očima mu z nozder tryskaly plameny a děl: "Jsem Leviathan, princ zloby. Mým protikladem je Gabriel, archanděl střídmosti. Ti, kteří jsou plni nenávisti k jiným a ti, kteří ze všech sil bojují proti svému poslání, rozšíří řady mých zatracených."

_________________
His Excellency the Most Reverend Monsignor Prof. Dr. theol. Policarpo von Wittelsbach
Bishop Emeritus of Regensburg
Archabbot Emeritus of the Abbey of Heiligenbronn
German archivist for the Roman registers of Sacraments
Revenir en haut de page
Voir le profil de l'utilisateur Envoyer un message privé
Montrer les messages depuis:   
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma Toutes les heures sont au format GMT + 2 Heures
Page 1 sur 1

 
Sauter vers:  
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Traduction par : phpBB-fr.com