L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
Lien fonctionnel : Le DogmeLien fonctionnel : Le Droit Canon
 FAQFAQ   RechercherRechercher   Liste des MembresListe des Membres   Groupes d'utilisateursGroupes d'utilisateurs   S'enregistrerS'enregistrer 
 ProfilProfil   Se connecter pour vérifier ses messages privésSe connecter pour vérifier ses messages privés   ConnexionConnexion 

Kapitola IV. - Chodby

 
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma
Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant  
Auteur Message
Policarpo



Inscrit le: 16 Avr 2013
Messages: 1340

MessagePosté le: Sam Déc 08, 2018 12:00 pm    Sujet du message: Kapitola IV. - Chodby Répondre en citant

Citation:


Kapitola IV. - Chodby

Potom Leviathan udeřil kopytem do krvavé země a vyrazil do ní velký otvor. Viděl jsem kamenné schody vedoucí do temnoty. Pomalu jsem nabral odvahu a vstoupil jsem tam, zatím co se princ zloby vrátil do boje. Kráčel jsem po schodech opatrně, protože tam nebylo žádné světlo, které by mi umožnilo vidět, kam jsem dosud došel a cesta vypadal příliš dlouze. Aby jsem si usnadnil sestup, chytal jsem se rukama stěn. Mohu říci, že jsem hmatem cítil, jako kdyby bylo schodiště hrubě vytesané do tvrdé skály.

Zachvátil mě strach, když moje prsty nahmatali nějakou měkkou hmotu. V tom okamžení bylo schodiště ozářeno zelenavou barvou. Pohlédl jsem na příčinu mých obav a s odporem jsem zjistil, že vidím velkého červa plazícího se ze stěny. Vyzařoval z ní pocit neochoty, stejně tak jako z tisícovek dalších stvoření, které se plazily po zemi. Začínal jsem mít nevalné představy o měsíčných stvořeních a začal jsem se podivovat, který hřích byl potrestán na těchto místech. Svou odpověď jsem našel na dně točitého schodiště, kde byli vyhloubené jámy zamořené těmito nechutnými zelenými tvory.

Prokletí tvorové se nadouvali zlem, které naplňovalo jejich těla, přičemž chytali a požírali všechno nač dosáhli. Zmáhala mne nevolnost, když v tom se otevřela v samotné skále chodba dost velká, aby jí prošel největší z obrovských červů. "Já jsem Azael, princ nenasytnosti. Galladrille, archanděl zdrženlivosti je můj protiklad. Ti, kteří zneužívají potěšení z prostých zdrojů, a ti, kteří neznají míru svých potřeb, rozšíří řady mých zatracenců."

A potom dodal "Následuj mě." Vrátil se zpět do jámy a pokračoval v kopání vlastního tunelu. Následoval jsem ho mnoho stop, přičemž jsme několikrát měnili směr. Nakonec nás tunel zavedl do velkého dřevěného skladu. Pochopil jsem, že jsem se ocitl na úpatí kamenného vrchu. Azazel, který na mě čekal nedaleko východu, začal opět hloubit nový tunel. Ohlédl jsem se a viděl jsem, že stojím na jakémsi návrší. Okolo mne byla jáma, která se sála bezedná.

Ale určitě někde tam dole dno bylo, proto z něj vycházelo množství nebezpečných a ostrých kopí, které mne takměř převyšovaly. Prokletí, byli umístěni nad ně. Dokonce i ve vzpřímené poloze museli vyvíjet nezměrné úsilí, aby se udrželi nahoře a nespadli. Podivné na tom bylo, že každý z nich držel v rukou nějaký poklad s jedinečnou hodnotou a krásou. Drželi se těchto těžkých pytlů zlata a skvostných drahokamů, jako by na nich závisely jejich životy.

Občas drobný špatný pohyb znamenal, že něco z jejich pokladu vypadlo. Ti, kterým poklad spadl a snažili ses jej zachytit, skončili pádem do hlubin. Bledá žlutá záře z jámy dokazovala nespočetné množství pokladů, které do ní padlo proklínaje ty, kteří zůstávali nahoře a kteří nechtěli dovolit padnout ani trošce ze svého bohatství. Někteří tam setrvali už opravdu dlouho, protože jejich nohy byly zakrnělé. Ale nicméně nikdo z nich opravdu nepřemýšlel na útěk, protože se tolik báli o ztrátu svého zlata.

A v tom jsem spatřil, jak ze stropu sestupuje na vlákně obrovský pavouk ze zlata s diamantovýma očima s tisíci odlesky. Přišel přímo ku mě a řekl mi: "Já jsem Belzebub, princ hamižnosti. George, archanděl přátelství je můj protiklad. Ti, jejichž sobectví je rovno pohrdaní druhými, rozšíří řady mých zatracenců." A poté bez dalších slov upletl ze svých vláken most, který spojil můj malý most s okrajem dřevěné místnosti.

_________________
His Excellency the Most Reverend Monsignor Prof. Dr. theol. Policarpo von Wittelsbach
Bishop Emeritus of Regensburg
Archabbot Emeritus of the Abbey of Heiligenbronn
German archivist for the Roman registers of Sacraments
Revenir en haut de page
Voir le profil de l'utilisateur Envoyer un message privé
Montrer les messages depuis:   
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma Toutes les heures sont au format GMT + 2 Heures
Page 1 sur 1

 
Sauter vers:  
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Traduction par : phpBB-fr.com