 |
L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
|
| Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant |
| Auteur |
Message |
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12867
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
 Posté le: Mer Sep 05, 2018 3:19 pm Sujet du message: [Dogma] CZ - VA1 Kapitola IV. - Co vyplývá z existence duše |
 |
|
VA1 = Vita des Aristoteles Buch 1
| Citation: | 
Kapitola IV - Co vyplývá z existence duše - Kde Aristoteles zjišťuje budoucnost duše, té která následuje smrt a zničení těla a připraví se na dnešek.
Na vesnici Péllu padla noc. Člověk mohl slyšet šelest žen vycházející od pohanského chrámu, jak se modlily k falešným bohům za královo zdraví. Umíral. Nicomachus, Aristotelův otec, stál u jeho lůžka, pokoušel se ho uklidnit a oddálit jeho nevyhnutelnou smrt. Aristotelovi bylo čtrnáct let. Toulal se napříč ulicemi města, aniž by viděl nebo slyšel, co se kolem něj odehrávalo. Co by se stalo jemu a jeho otci, kdyby král zemřel? Jistěže nebyl zodpovědný, ale kdo ví, co špatně míněného by si mohli dvořané představit? A co msty mezi králi? Zastavil se u Persefonina chrámu. Samozřejmě nevěřil v sílu těchto bohů, kteří se mu nezdáli víc než mrtvé loutky, ale byl tam skoro stejný tajemný majestát vyvolávání bohyně smrti. Ucítil ruku na svém rameni. Byl to Epimanos.
Epimanos: "Modlíš se za krále, Aristoteli?"
Aristoteles: "Modlit se? Ke komu bych se měl modlit? A co bych měl žádat?"
Epimanos: "O co by jsi chtěl požádat? Samozřejmě, aby žil! A jestli nevěříš v tuto bohyni, nevěříš ve vyšší moci, které řídí náš život?"
Aristoteles: "Že by měl žít? Umírá, víš to tak dobře jako já. Naše modlitby mu nemohou vrátit mládí nebo zdraví. Žil dlouho a teď je jeho čas odejít. Ne, jestli se budu modlit, tak to nebude, aby žil."
Epimanos: "Za co tedy?"
Aristoteles: "Co se stane po životě, Epimane? Tato jedinečná duše, kterou člověk má a která nás odlišuje od zvířat, přežije po životě?"
Epimanos: "Já nevím, Aristoteli. Má věda se opírá o život, ne o smrt. Můžu ti říct, jak dobře žít, jak být šťastný nebo jak rozumět každodennímu životu, ale ne co se děje po smrti."
Aristoteles: "Můžeš mi říct, jak dobře žít? Podívejme se na to. Nesouhlasíš, že jednat chytře, znamená znát předem důsledky?"
Epimanos: "Ano, samozřejmě. Pomůže ti to vyhnout se chybám, špatnému jednání nebo předjímání situací."
Aristoteles: "Ano, to je to, co jsi mě učil, když jsem byl mladší. Nicméně, jestli je to pravda, vezměme si příklad. Představme si, že se chceš oženit. Souhlasíš s tím, že je to konečný závazek a proto si musíš vybrat dobře?"
Epimanos: "Přesně! Naše zákony nepočítají s rozvodem a já věřím, že ti, kteří se chtějí vzít, budou přizpůsobovat své aktivity, aby byly oba šťastní. Popravdě, jinak by to bylo šílenství!"
Atistoteles: "Myslíš stejně jako já. Manželství si připravujeme ještě předtím, než udělá vážný závazek. Snažíme se napravit své vady, abychom se měli příjemně a dobře. Takže v den svatby je vše lepší."
Epimanos: "Kdyby každý poslechl tuto radu, bylo by více šťastných manželství, ale myslím, že je nutné dělat to u více případů."
Aristoteles: "Jsem šťastný, že se shodneme. Proto, aby se dobře žilo, musíme vědět, co se stane po smrti."
Epimanos: "Oh?! Já ti nerozumím, co se tím snažíš říct?"
Aristoteles: "Je to velice jednoduché, stejně jako svatba, smrt je závěrečná akce. Musíme se opatrně připravovat. Jestli je posmrtný život, pak život, který žijeme před smrtí, musíme věnovat přípravě na posmrtný život. Stejně jako musíme trávit čas přípravami na svatbu pro manželský život."
Epimanos : "Vidím, kam chceš jít. Pro tebe je smrt jen průchod do jiného života?"
Aristoteles: "Ano a náš současný život je třeba věnovat přípravě na tento budoucí život."
Epimanos: "Ale proč je ten budoucí život důležitější než ten současný? A jak si můžeme být jisti, že existuje?"
Aristoteles: "Pamatuješ si na náš rozhovor o rozdílu mezi zvířaty a lidmi?"
Epimanos: "Ano, vzpomínám si velmi dobře. Říkal jsi tehdy, že je mezi nimi rozdíl. Člověk je inteligentní, zatímco zvíře nikdy nehledá nic nového."
Aristoteles: "Ano. Avšak jak hledá novoty, vytváří nové věci v něm a kolem něj?"
Epimanos: "Dobře, když budu mluvit z vlastní zkušenosti, můžu říct, že nápady ke mě přicházejí a nezdálo se, že přicházejí i k jiným a že jsem přemýšlel o těchto myšlenkách."
Aristoteles: "Došel jsem ke stejnému závěru.Co mě napadlo je, že tyto nápady nepřicházejí z okolí, ale ze mě. Zdají se jako..."
Epimanos: "Nehmotné?"
Aristoteles: "Ano, nehmotné. Nebyl to výsledek znatelného vlivu, ale spíše bezvýznamného nebo duchovního dojmu."
Epimanos: "Rozumím. Ale přesto, jaké z toho můžeme vyvodit závěry? Zřejmě tyto dojmy z duše."
Aristoteles: "Ano, ale to by znamenalo, že je duše je nehmotná, ale nehmotné nemůže být ze hmoty. Nic nemůže dát něco, co nemá. Souhlasíš?"
Epimanos: "Ano, řečeno tak, že to dává smysl. Avšak kam s tím míříš?"
Aristoteles: "Můj otec je doktor, Epimane a často mi popisuje smrt: hmota se rozkládá a rozpadá v čase."
Epimanos: "Ano, vše prochází tímto světem a to, co naši předkové vybudovali, je již téměř pryč."
Aristoteles: "Ale pokud budeme mít něco, co není z hmoty, to také zmizí?"
Epimanos: "Mě se to tak nezdá. Pokud něco není z hmoty, pak se to nemůže rozpadnout. Nemůže to zemřít. Tímto způsobem budou myšlenky lidí jako Pythagoras věčné a budou na živu po více než tisíce let."
Aristoteles: "Takže ty si myslíš, že nehmotné neumírá?"
Epimanos: "Se vším, co jsme až do teď řekl, jsem přesvědčen, že to tak bylo ustanoveno."
Aristoteles: "Poté naše duše, které jsou nehmotné, nesmí nikdy zemřít. Když zemřeme, naše tělo se rozpadne, ale duše zůstává. Náš život v budoucnosti je život naší duše. Je to pro ten život, pro který se musí naše tělo připravit."
Epimanos: "Bude tedy umírající král žít?"
Aristoteles: "Ano a za štěstí jeho duše se budu dnes večer modlit."
Epimanos: "Tak se budeme modlit spolu."
A s těmito slovy se rozešli. Epimanos se vrátil do Persefonina chrámu, zatímco Aristoteles zamířil k městské bráně, aby se vzdálil do přírody.
Do češtiny přeložil jáhen David Boskovický léta Páně 1462. |
_________________
 |
|
| Revenir en haut de page |
|
 |
Jolieen
Inscrit le: 28 Mai 2018
Messages: 3052
|
| Posté le: Mer Sep 05, 2018 5:57 pm Sujet du message: |
|
|
 Origin http://rome.lesroyaumes.com/viewtopic.php?t=3929
_________________
Cardinal-Deacon of the British Isles -Bishop In Partibus of Lamia - Prefect to the Villa of St.Loyat - Expert to the pontificial collages of Heraldry - Assessor to the Developing Churches |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
|
|
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum
|
|
FAQ
Rechercher
Liste des Membres
Groupes d'utilisateurs
S'enregistrer
Profil
Se connecter pour vérifier ses messages privés
Connexion
