L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
Lien fonctionnel : Le DogmeLien fonctionnel : Le Droit Canon
 FAQFAQ   RechercherRechercher   Liste des MembresListe des Membres   Groupes d'utilisateursGroupes d'utilisateurs   S'enregistrerS'enregistrer 
 ProfilProfil   Se connecter pour vérifier ses messages privésSe connecter pour vérifier ses messages privés   ConnexionConnexion 

Kapitola I. - Měsíc

 
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma
Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant  
Auteur Message
Policarpo



Inscrit le: 16 Avr 2013
Messages: 1340

MessagePosté le: Sam Déc 08, 2018 11:57 am    Sujet du message: Kapitola I. - Měsíc Répondre en citant

Citation:


Kapitola I. - Měsíc

Příběh, který vám budu nyní vyprávět, se vám může zdát neuvěřitelný, ale když si ho dobře přečtete, zjistíte, že je v něm obsaženo mnoho pravdy.

Jednoho nádherného dne jsem se se svým psem procházel stezkami v polích, neboť bylo velmi krásné počasí. Chvilku předtím jsem dojedl a hledal jsem kousek země, na kterém bych hlavu složil a po jídle si odpočinul. Bylo květnové odpoledne a nebe bylo krásně modré bez jediného mráčku. Ptáci zpívali a můj pes běhal po poli a honil se za maličkými zvířaty, mnohem rychlejšími než on. Radostně a hlasitě štěkal, přestože jeho závod byl předem prohraný.

Den se zdál nádherný, jen celodenní přítomnost měsíce na obloze ve mne vzbuzovala obavu. Zatímco Slunce mělo být místem, kam po božím soudu odcházeli ctnostní, aby zde žili život věčný v radosti a přátelství, Měsíc byl místem, kde si svůj věčný trest odpykávali hříšníci. První je zváno také rájem a druhé peklem. To, že po celý den putovaly obě tyto boží hvězdy po nebi současně, mohlo věstit velké neštěstí.

Sklonil jsem se k zemi, abych si prohlédl květinku, která tam rostla, ale najednou byla taková tma, že jsem ji neviděl. Tma? zeptal jsem se sám sebe. Jak jen může být taková tma, když slunce je tak vysoko na obloze? Zvedl jsem oči k nebi a co jsem viděl, mne vyděsilo: měsíc zakryl slunce tak, že bránil světlu božímu, zdroji všeho života, aby zářilo na zemi. Jen tenounký kroužek světla obklopující hvězdu noci byl důkazem, že někde za ní je skryta hvězda denní.

Můj pes přestal štěkat a já si řekl, snaže uklidnit sám sebe, že je to jen jeden z těch pravidelně se opakujících vesmírných úkazů, který rychle pomine. Nebyl jsem o tom ale přesvědčen. Kruh ohně okolo měsíce jen umocnil skličující náladu tohoto hrozivého zatmění. Nakonec ale i ten zmizel, když měsíc dovedl do úplného vítězství svůj boj se sluncem. Zemi a oblohu zakryla temnota černá jako inkoust. I hvězdy přestaly svítit. V tuto chvíli se měsíc rozhodl porušit zákony fyziky.

Ve středu temného disku se pohybovaly barevné body, jako ptáci poletující povětřím. Vypadaly, jako by spolu bojovaly, mísíce se jeden s druhým a poté se náhle oddělujíce. Lila se spustila na modrou, která zrovna uhýbala tyrkysové, zatímco zelená prchala před rudou, která sama byla napadena žlutou. Poté se barevné body přestaly hýbat. Nemohl jsem odtrhnout od měsíce, kde jsem viděl, jak se barvy rozmísťují po povrchu hvězdy noci, až byly nakonec urovnány v pravidelném tvaru.

Zůstali tak po celou věčnost, zatímco můj pes kňučel, schovav se v obilném lánu. Pak se body odpoutaly od povrchu Měsíce jako střely z kuše. Jeden by řekl, že se šest světelných paprsků řítilo po obloze jako dlouhé barevné prsty. Poté se barvy spojily v opravdovou duhu, která padla k zemi u mých nohou. Před sebou jsem viděl duhový most spojující mne s povrchem Měsíce.

Podíval jsem se na něj a viděl, že barevným mostem padlo dolů ve skutečnosti bílé světlo. Shlédl jsem na své vlastní nohy a spatřil, že jsou poprášeny stejným měkkým mléčným světlem. Šest barevných paprsků, držících se pohromadě po celé délce mostu, se na jeho koncích spojovalo ve stejné bílé světlo.

Přestože mne zachvátila nepopsatelná úzkost, rozhodl jsem se vstoupit na tuto měsíční duhu.

_________________
His Excellency the Most Reverend Monsignor Prof. Dr. theol. Policarpo von Wittelsbach
Bishop Emeritus of Regensburg
Archabbot Emeritus of the Abbey of Heiligenbronn
German archivist for the Roman registers of Sacraments
Revenir en haut de page
Voir le profil de l'utilisateur Envoyer un message privé
Montrer les messages depuis:   
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma Toutes les heures sont au format GMT + 2 Heures
Page 1 sur 1

 
Sauter vers:  
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Traduction par : phpBB-fr.com