L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
Lien fonctionnel : Le DogmeLien fonctionnel : Le Droit Canon
 FAQFAQ   RechercherRechercher   Liste des MembresListe des Membres   Groupes d'utilisateursGroupes d'utilisateurs   S'enregistrerS'enregistrer 
 ProfilProfil   Se connecter pour vérifier ses messages privésSe connecter pour vérifier ses messages privés   ConnexionConnexion 

Kapitola VII. - Ráj

 
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma
Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant  
Auteur Message
Policarpo



Inscrit le: 16 Avr 2013
Messages: 1340

MessagePosté le: Sam Déc 08, 2018 11:59 am    Sujet du message: Kapitola VII. - Ráj Répondre en citant

Citation:


Kapitola VII. - Ráj

Sedm archandělů stálo tváří tvář u mne a usmívali se na mne úsměvy plnými laskavosti, zdůrazněné jejich pohledy, plnými něhy. Poprvé od doby, co jsem nechal mého psa samotného na poli jsem se cítil uvolněný a nechal jsem se unášet na vlnách jejich poklidu, které z nich vyzařovaly. Pomohli mi postavit se a Michael, nejstatnější z nich, mne vysadil na svá záda. Zrudnul jsem při představě, že pojedu na archandělovi jako na koni. Ale všichni se začali smát, když viděli můj stud a rozpaky na mé tváři. Jejich smích nebyl žádný výsměch, ale byl plný čistého přátelství.

Poté sedm velkých páru nádherných křídel se roztáhlo a archandělé vykročili z okraje skály. Vyděšen z pádu jsem vyděšením zakřičel, ale můj křik byl ustanul, když archandělé změnili směr letu a vydali se směrem ke slunci. Pode mnou jsem mohl vidět celý povrch měsíce a slíbil jsem si, že pokud budu mít příležitost, tak vždy budu žít ctnostně, podle učení Aristotela a Christose, abych se nikdy nevrátil na takové hrozné místo. Galadriel se na mne opět usmál a řekl mi: "To je dobře. Učinil jsi moudré rozhodnutí. Nechť si ostatní zvolí stejně."

Žasl jsem, jak byl archanděl schopný tak dobře znát mé myšlenky. Rychle jsme se vzdalovali od povrchu měsíce, přičemž jsme letěli prostorem, který oddělovat měsíc od slunce. Můj duch byl natolik vděčný, že opouštím to místo, že jsem ani nebyl zvědavý na podívanou, která se mi při letu naskýtala, jako hvězdy a jiné čarokrásné výjevy. Mohl jsem dokonce rozpoznat mnoho hvězd, které jsem zatím nikdy neviděl, protože je není možné sledovat ze země. Ale obrovské slunce, které jsem nikdy neviděl natolik zblízka, zabíralo většinu mého výhledu. Cítil jsem se jako moucha ve srovnání s kravou: maličký.

Natolik jsme se přiblížil k božské hvězdě, že plameny dlouhé několik mil zašlehly nedaleko od nás. Přemýšlel jsem, zda-li neshořím spolu se sedmi archanděli, ale Michael, na kterém jsem seděl mi řekl: "Neměj strach z toho, co jsi zde viděl." Poté jsem viděl plameny pokrývající část slunce a bylo se opravdu na co dívat. Zjistil jsem, že pod vnější ohnivou vrstvou se skrývá něco, o čem jsem od dětství snil, aniž bych věděl, z čeho se skládá: Ráj!

Přistáli jsme na kouzelném místě. Vše bylo prozářeno měkkým světlem a ať jsem se podíval kamkoliv, nemohl jsem na tom místě najít žádnou tmu. Kam oko dohlédlo, nebylo vidět žádné obydlí, dokonce ani žádnou budovu. Nebylo jich ani třeba. Ti, kdož byli hladoví, si mohli utrhnout ze stromu ovoce a ti, kdož si žádali odpočinku, se mohli natáhnout na trávníku. Děti si mohly bezstarostně hrát a skotačit ve vysoké trávě. Sedm archandělů mi řeklo, že mne zde opustí, neboť jejich úkol je u konce. S vděčností jsem jim poděkoval a rozloučil se s nimi.

Rozhodl jsem se porozhlédnout se po tomto okouzlujícím místě. Všichni zdejší lidé mne vítali a usmívali se na mne. Poděkoval jsem jim a opětoval úsměvy. Ze všeho vyzařovalo štěstí, pohoda a radost. Když jsem se přiblížil k malé fontáně, kde se voda zdála tak čistá, že jsem nemohl odolat a osvěžil jsem se, a najednou slyším dva muže hluboce zabrané do diskuze. Také s mne všimli a pokynuli mi, abych sek nim přidal. Uvědomil jsem si, že naproti mne nestojí nikdo jiný než Aristoteles a Christos. Přijali mne s vřelou vlídností a hned se mne optali, zda-li se mi zdejší místo líbí a jakou jsem měl cestu. Byl jsem natolik dojat, že jsem nebyl s to jim odpovědět a místo toho jsem zakoktal několik zmatených slov, neboť jsem stále nemohl uvěřil s kým mluvím. V tento okamžik jsem zaslechl hlas.

_________________
His Excellency the Most Reverend Monsignor Prof. Dr. theol. Policarpo von Wittelsbach
Bishop Emeritus of Regensburg
Archabbot Emeritus of the Abbey of Heiligenbronn
German archivist for the Roman registers of Sacraments
Revenir en haut de page
Voir le profil de l'utilisateur Envoyer un message privé
Montrer les messages depuis:   
Poster un nouveau sujet   Ce sujet est verrouillé; vous ne pouvez pas éditer les messages ou faire de réponses.    L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church Index du Forum -> La Bibliothèque Romaine - The Roman Library - Die Römische Bibliothek - La Biblioteca Romana -> Le Dogme - The Dogma Toutes les heures sont au format GMT + 2 Heures
Page 1 sur 1

 
Sauter vers:  
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Traduction par : phpBB-fr.com