 |
L'Eglise Aristotelicienne Romaine The Roman and Aristotelic Church
Forum RP de l'Eglise Aristotelicienne du jeu en ligne RR
Forum RP for the Aristotelic Church of the RK online game
 
|
| Voir le sujet précédent :: Voir le sujet suivant |
| Auteur |
Message |
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
 Posté le: Sam Nov 20, 2021 11:37 pm Sujet du message: [CZ]Kniha Ctností - Zatmění |
 |
|
| Citation: | 
Kniha Ctností
Svazek I. - Aristoteliánský mýtus
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 10:03 pm; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
 |
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:25 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: | 
Kniha Zatmění
Kapitola I. - « Měsíc »
1 Příběh, který vám budu nyní vyprávět, se vám může zdát neuvěřitelný, ale když si ho dobře přečtete, zjistíte, že je v něm obsaženo mnoho pravdy.
2 Jednoho nádherného dne jsem se se svým psem procházel stezkami v polích, neboť bylo velmi krásné počasí. Chvilku předtím jsem dojedl a hledal jsem kousek země, na kterém bych hlavu složil a po jídle si odpočinul. Bylo květnové odpoledne a nebe bylo krásně modré bez jediného mráčku. Ptáci zpívali a můj pes běhal po poli a honil se za maličkými zvířaty, mnohem rychlejšími než on. Radostně a hlasitě štěkal, přestože jeho závod byl předem prohraný.
3 Den se zdál nádherný, jen celodenní přítomnost měsíce na obloze ve mne vzbuzovala obavu. Zatímco Slunce mělo být místem, kam po božím soudu odcházeli ctnostní, aby zde žili život věčný v radosti a přátelství, Měsíc byl místem, kde si svůj věčný trest odpykávali hříšníci. První je zváno také rájem a druhé peklem. To, že po celý den putovaly obě tyto boží hvězdy po nebi současně, mohlo věstit velké neštěstí.
4 Sklonil jsem se k zemi, abych si prohlédl květinku, která tam rostla, ale najednou byla taková tma, že jsem ji neviděl. Tma? zeptal jsem se sám sebe. Jak jen může být taková tma, když slunce je tak vysoko na obloze? Zvedl jsem oči k nebi a co jsem viděl, mne vyděsilo: měsíc zakryl slunce tak, že bránil světlu božímu, zdroji všeho života, aby zářilo na zemi. Jen tenounký kroužek světla obklopující hvězdu noci byl důkazem, že někde za ní je skryta hvězda denní.
5 Můj pes přestal štěkat a já si řekl, snaže uklidnit sám sebe, že je to jen jeden z těch pravidelně se opakujících vesmírných úkazů, který rychle pomine. Nebyl jsem o tom ale přesvědčen. Kruh ohně okolo měsíce jen umocnil skličující náladu tohoto hrozivého zatmění. Nakonec ale i ten zmizel, když měsíc dovedl do úplného vítězství svůj boj se sluncem. Zemi a oblohu zakryla temnota černá jako inkoust. I hvězdy přestaly svítit. V tuto chvíli se měsíc rozhodl porušit zákony fyziky.
6 Ve středu temného disku se pohybovaly barevné body, jako ptáci poletující povětřím. Vypadaly, jako by spolu bojovaly, mísíce se jeden s druhým a poté se náhle oddělujíce. Lila se spustila na modrou, která zrovna uhýbala tyrkysové, zatímco zelená prchala před rudou, která sama byla napadena žlutou. Poté se barevné body přestaly hýbat. Nemohl jsem odtrhnout od měsíce, kde jsem viděl, jak se barvy rozmísťují po povrchu hvězdy noci, až byly nakonec urovnány v pravidelném tvaru.
7 Zůstali tak po celou věčnost, zatímco můj pes kňučel, schovav se v obilném lánu. Pak se body odpoutaly od povrchu Měsíce jako střely z kuše. Jeden by řekl, že se šest světelných paprsků řítilo po obloze jako dlouhé barevné prsty. Poté se barvy spojily v opravdovou duhu, která padla k zemi u mých nohou. Před sebou jsem viděl duhový most spojující mne s povrchem Měsíce.
8 Podíval jsem se na něj a viděl, že barevným mostem padlo dolů ve skutečnosti bílé světlo. Shlédl jsem na své vlastní nohy a spatřil, že jsou poprášeny stejným měkkým mléčným světlem. Šest barevných paprsků, držících se pohromadě po celé délce mostu, se na jeho koncích spojovalo ve stejné bílé světlo.
9 Přestože mne zachvátila nepopsatelná úzkost, rozhodl jsem se vstoupit na tuto měsíční duhu.
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:29 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:27 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola II. - « Mlha »
1 A tak jsem šel pod černým nebem bez jediné hvězdy po pruhovaném mostě vstříc Měsíci. Má cesta trvala snad celou věčnost a když už jsem si začal zoufat nad vzdáleností, která mi ještě zbývá, ztratil jsem najednou rovnováhu. Šest barevných pruhů tvořících most se najednou spojilo v jeden bílý paprsek. Most, podoben vodě, zřítil se dolů na povrch Měsíce v mléčném vodopádu a já padal k zemi s ním. Tvrdě jsem dopadl na povrch Měsíce, div jsem si nohy nepolámal a jen s velikou námahou jsem dokázal vstát.
2 Všude kolem mne byla bledá mlha. Vzduch byl vlhký a horký a byl tak hustý že se lepil na patro a téměř ho nebylo možno polknout. Snažil jsem se pohnout vpřed, ale všechny mé pohyby byly pomalé a neohrabané kvůli mlze, která ne obklopovala a oslepovala. Mé nohy se bořily hluboko do měkké a hutné země. Přál jsem si, aby zafoukal vítr a rozehnal mlhu, která mne obklopovala, ale toto místo působilo, jako by tu čerstvý vítr nevál od počátku časů. Stejný vlhký nehybný vzduch tu snad byl vždy. Věřil jsem, že musím být v hrobě.
3 V tom okamžiku po mém těle šlehl dlouhý rozeklaný jazyk. Zkameněl jsem naprosto omráčen hrůzou. Nakonec se mi podařilo rozeznat tvory v mlze. Bylo jich nespočet a jen velmi vzdáleně připomínali lidská stvoření. Jeden z těchto démonů neskutečné velikosti, se přisunul blíže ke mně. Nedokáži slovy popsat tu ošklivost a hnus. Byl zcela nahý, jeho hlava byla pokryta hladkou kůží pokrytou výpotky, měl klenuté nohy, mezi kterými se pohupovalo nezakryté mužské přirození. Jeho hruď byla ženská. Čekal jsem že spatřím lidskou tvář, ale na jejím místě byla hadí hlava s dlouhým jazykem spuštěným k mému levému boku.
4 Netvor na mne promluvil: "Jsem Asmodeus, Princ Chlípnosti. Mým protikladem je Rafael, Archanděl Soudnosti. Ti, kteří mají potěšení ze zneužívání těla a odmítají jakékoliv mravní hodnoty, směřují k tomu, aby rozšířili rady mých zatracených." Nevěděl jsem, co bych měl té příšeře odpovědět, ale ona žádnou odpověď neočekávala a zase mne opustila. V tu chvíli jsem si všiml dlouhé chodby jakoby vykopané v husté mlze. Okamžitě jsem se jí vydal doufaje, že tak uniknu ze společnosti těchto chlípných zvířat. Země byla stále méně bahnitá a přecházela v písek. Bledě bělavá barva krok za krokem mizela, přenechávaje své místo bleděmodrého lesku.
5 Nevím, jak dlouho jsem šel než jsem došel do jeskyně. Obrovské pilíře podpíraly její stěny a strop, ale i přes její nezměrnou velikost jsem neměl problém je rozlišit. Zanedlouho jsem došel k převelikému jezeru, které bylo tak obrovské, že jeho délka se mohla rovnat snad jedině jeho hloubce. Kapalina, jejíž povrch nenarušila jediná vlnka, vyzařovala tmavomodrou záři, obarvující okolní stěny. Nevypadalo to, že by zde mohl existovat nějaký život. Přesto jsem nebyl příliš překvapen, když jsem spatřil mezi hromadami kamení podél břehu plazit se prapodivné tvory. Jejich pohyby byly pomalé, neohrabané a téměř nepostřehnutelné.
6 Vypadalo to, že musí vyvinout nadlidské úsilí, aby se vůbec pohnuli. Slyšel jsem je, jak naříkají nad svými beztvarými rozkládajícími se těly. V tu chvíli se z jezera v gejzíru bleděmodré kapaliny vynořil obrovský tvor s šupinatou kůží a ještěřím ocasem. Nad mohutnými čelistmi se na mne upíraly dvě malé smaragdové oči. "Jsem Belial, princ pýchy," řekl mi. "Mým protikladem je Uriel, archanděl šlechetnosti. Ti, kteří si myslí, že se dokáží obejít bez ostatních a ti, kteří si myslí, že jsou schopní dosáhnout božství, rozšiřují řady mých zatracených."
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:29 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:29 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola III. - « Planina »
1 Belial se otočil a ponořil se zpět do stojatých vod bleděmodrého jezera. Po chvíli byl jeho povrch zase znepokojivě hladký bez jediné vlnky. Pak jsem si všiml malé loďky na břehu jezery. Jak jsem si jí dříve mohl nevšimnout? Vzal jsem si ji nevšímaje si žádné z oněch pokřivených bytostí, které se mi snažily bránit. Vesloval jsem hodiny, míjel jeden obrovitý pilíř za druhým. Postupoval jsem stále rychleji, ale má radost z toho se rychle změnila v hrůzu, když jsem zjistil, že se tak děje díky vodnímu víru, do kterého se řítím. Nebyl jsem schopen se z něj dostal, stále jsem se přibližoval středu, až jsem nakonec propadl jeho výpustí.
2 Když jsem se probral, bolelo mne celé tělo. Byl jsem v tmavé chodbě. Země byla pokryta měkkou teplou tkaninou, jejíž fialová barva se blížila barvě ametystů, ze kterých byly stěny. Rozhodl jsem se jít tou chodbou dál a během své cesty jsem míjel hromady zlata, stříbra i drahokamů podél stěn. Lahodná vůně masa se rozlévala chodbou. Přede mnou si vykračovaly muži a ženy s nádhernými těly. Bylo tu ale také mnoho jiných, ponížených tvorů, jejichž oči jen hltaly ten přepych.
3 Divil jsem se, proč si nevezmou z toho, co je jim nabízeno, ale brzy jsem pochopil. Jeden z žebráků si vzal nabízený zlaťák, ale okamžitě ho s výkřikem bolesti upustil. Tyto prokleté duše byly odsouzeny navěky sledovat tento přepych, aniž by si ho někdy mohli užít. V tom okamžiku jsem uslyšel tlukot křídel a přede mnou přistál obrovský tvor s velkými netopýřími křídly a kůží barvy ametystu. Představil je mi jako Satan, princ závisti. "Mým protikladem je Michael, archanděl spravedlnosti. Řady mých zatracenců rozšíří každý, kdo si přeje mít prospěch ze zásluh jiných a kdo dychtí po štěstí či majetku svých sousedů."
4 Aniž by řekl cokoliv dalšího, Satan zase odlétl. A tak jsem se zase vrátil k svému pochodu chodbou až jsem došel na její konec. Východ byl malý otvor překrytý černou kamennou deskou, do které byly vytesány lebky. Chvíli jsem váhal, jestli projít, ale potom jsem si uvědomil, co je za mnou a že se tam nechci vracet. A tak jsem prošel východem a ocitl se na nekonečné pláni. Po stranách jsem viděl velká rudá pohoří, která ohraničovala pláň.
5 Skoro to připomínalo pozemskou krajinu, nebýt toho, že země, hory, tráva, všechno mělo barvu krve. Slunce žhnulo přímo nad plání, zakrývalo polovinu oblohy a vypadalo jako přilepené k měsíci. Zdálo se mi, jako bych celou jeho váhu nesl na svých ramenech. Uprostřed pláně stála oslnivě modrá hora, která dosahovala až k denní hvězdě a u její základny stála obrovská dřevěná konstrukce. Rozhodl jsem se k ní dojít, abych se pokusil po ní vystoupat nahoru, ale v půli cesty jsem si uvědomil, že je to nemožné.
6 Všude kolem modré hory, na stovky mil daleko, bojovaly tisíce zatracenců jako šílení. Neměli nic jeden proti druhému. Všichni pouze považovali tuto příležitost za vhodnou k tomu, aby mohli někoho roztrhat. Tam, kde nestačily ruce a zbraně, pomáhali si zuby. Potom z té největší vřavy vyskočil obrovský býk. Pod jeho krví podlitýma očima mu z nozder tryskaly plameny a děl: "Jsem Leviathan, princ zloby. Mým protikladem je Gabriel, archanděl střídmosti. Ti, kteří jsou plni nenávisti k jiným a ti, kteří ze všech sil bojují proti svému poslání, rozšíří řady mých zatracených."
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:29 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:31 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola IV. - « Chodby »
1 Potom Leviathan udeřil kopytem do krvavé země a vyrazil do ní velký otvor. Viděl jsem kamenné schody vedoucí do temnoty. Pomalu jsem nabral odvahu a vstoupil jsem tam, zatím co se princ zloby vrátil do boje. Kráčel jsem po schodech opatrně, protože tam nebylo žádné světlo, které by mi umožnilo vidět, kam jsem dosud došel a cesta vypadal příliš dlouze. Aby jsem si usnadnil sestup, chytal jsem se rukama stěn. Mohu říci, že jsem hmatem cítil, jako kdyby bylo schodiště hrubě vytesané do tvrdé skály.
2 Zachvátil mě strach, když moje prsty nahmatali nějakou měkkou hmotu. V tom okamžení bylo schodiště ozářeno zelenavou barvou. Pohlédl jsem na příčinu mých obav a s odporem jsem zjistil, že vidím velkého červa plazícího se ze stěny. Vyzařoval z ní pocit neochoty, stejně tak jako z tisícovek dalších stvoření, které se plazily po zemi. Začínal jsem mít nevalné představy o měsíčných stvořeních a začal jsem se podivovat, který hřích byl potrestán na těchto místech. Svou odpověď jsem našel na dně točitého schodiště, kde byli vyhloubené jámy zamořené těmito nechutnými zelenými tvory.
3 Prokletí tvorové se nadouvali zlem, které naplňovalo jejich těla, přičemž chytali a požírali všechno nač dosáhli. Zmáhala mne nevolnost, když v tom se otevřela v samotné skále chodba dost velká, aby jí prošel největší z obrovských červů. "Já jsem Azael, princ nenasytnosti. Galladrille, archanděl zdrženlivosti je můj protiklad. Ti, kteří zneužívají potěšení z prostých zdrojů, a ti, kteří neznají míru svých potřeb, rozšíří řady mých zatracenců."
4 A potom dodal "Následuj mě." Vrátil se zpět do jámy a pokračoval v kopání vlastního tunelu. Následoval jsem ho mnoho stop, přičemž jsme několikrát měnili směr. Nakonec nás tunel zavedl do velkého dřevěného skladu. Pochopil jsem, že jsem se ocitl na úpatí kamenného vrchu. Azazel, který na mě čekal nedaleko východu, začal opět hloubit nový tunel. Ohlédl jsem se a viděl jsem, že stojím na jakémsi návrší. Okolo mne byla jáma, která se sála bezedná.
5 Ale určitě někde tam dole dno bylo, proto z něj vycházelo množství nebezpečných a ostrých kopí, které mne takměř převyšovaly. Prokletí, byli umístěni nad ně. Dokonce i ve vzpřímené poloze museli vyvíjet nezměrné úsilí, aby se udrželi nahoře a nespadli. Podivné na tom bylo, že každý z nich držel v rukou nějaký poklad s jedinečnou hodnotou a krásou. Drželi se těchto těžkých pytlů zlata a skvostných drahokamů, jako by na nich závisely jejich životy.
6 Občas drobný špatný pohyb znamenal, že něco z jejich pokladu vypadlo. Ti, kterým poklad spadl a snažili ses jej zachytit, skončili pádem do hlubin. Bledá žlutá záře z jámy dokazovala nespočetné množství pokladů, které do ní padlo proklínaje ty, kteří zůstávali nahoře a kteří nechtěli dovolit padnout ani trošce ze svého bohatství. Někteří tam setrvali už opravdu dlouho, protože jejich nohy byly zakrnělé. Ale nicméně nikdo z nich opravdu nepřemýšlel na útěk, protože se tolik báli o ztrátu svého zlata.
7 A v tom jsem spatřil, jak ze stropu sestupuje na vlákně obrovský pavouk ze zlata s diamantovýma očima s tisíci odlesky. Přišel přímo ku mě a řekl mi: "Já jsem Belzebub, princ hamižnosti. George, archanděl přátelství je můj protiklad. Ti, jejichž sobectví je rovno pohrdaní druhými, rozšíří řady mých zatracenců." A poté bez dalších slov upletl ze svých vláken most, který spojil můj malý most s okrajem dřevěné místnosti.
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:30 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:39 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola V. - « Vrchol »
1 Na konci mostu utkaného z vláken byly malé dřevěné dveře. Zmáčknul jsem kliku, ale neotevřely se. Dlouhé chvíle jsem se pokoušel dveře otevřít, než nakonec povolily. Zdálo se, že musela uplynout věčnost od posledního otevření těchto dveří. Když byly dveře otevřené, ocitl jsem se před modrou skalou. Prošel jsem dveřmi a pohlédl jsem vzhůru. Vrchol, který jsem měl možnost spatřit před nedávnem, se tyčil ke slunci, které zaplňoval celou oblohu v místě, kde jsem se nacházel.
2 Nechtě setrvat věčně v pekle, rozhodl jsem se vyšplhat na vrchol skály. Po dlouhé hodiny jsem se s obtížemi přidržoval každého výčnělku na kameni. Kvůli těžkým podmínkám jsem postupoval velmi pomalu. Nebyl jsem jediný, kdo se pokoušel o tento přetěžký výstup. Mnoho lidí se snažilo ze všech sil, stejně jako já, splnit tuto obtížnou zkoušku. Zoufali si tváří v tvář této nadlidské zkoušce a mnozí výstup vzdali.
3 Tito lidé nenacházeli další sílu k pokračování a snažili se opět slézt dolů. Ale cesta dolů byla snad ještě mnohem těžší než ta k modrému vrcholu. Všichni ti, kteří odevzdaně skončili s výstupem a raději se pustili skály, padli dolů ze skály, kde se roztříštili o úpatí s hrozivým bouchnutím. Zdálo se, že každý pád umenšuje vůli přeživších, ale já si svou vůli uchovat a pokračoval jsem. Po nějakém čase jsem se jen já sám pokoušel zdolat skalisko.
4 Když už jsem si myslel, že jsem na konci sil a mé svaly mě začaly zrazovat, uviděl jsem nedaleko kamenný ochoz. Potěšen tímto nečekaným objevem vydal jsem se na to místo, a když jsem se tam konečně dostal, rozhodl jsem se rozhlédnout se po kraji, abych viděl jak vysoko jsem vylezl. Když jsem se podíval, uviděl jsem celý měsíc, pokrytý množstvím hustého modrého kouře podobného mrakům, rozprostírající se pod mýma očima. Žádná hora na Zemi nemohla být tak vysoká! Byl jsem potěšen úspěchem mé snahy, ale stále jsem nezapomněl, že mi zbývá dlouhá cesta na vrchol.
5 Zhroutil jsem se znaveně na skalní římsu ve snaze najít místo k odpočinku, když v tmo jsem zaslechl pláč. Otočil jsem hlavu a spatřil jsem starého muže s hustým plnovousem v slzách. Jeho tělo bylo tak vyschlé, že spíše připomínalo kostlivce. Řekl mi: "Jsem Lucifer, princ lhostejnosti. Sylphael, archanděl radosti, je mým protikladem. Ti, kteří se oddají duchovní lhostejnosti a zůstanou nečinní, ti, kdo nemají nadále chuť žít a nejsou si vědomi vlastního uspokojení, zmnoží řady mých prokletých, kteří nemohou dosáhnout věčné blaženosti na slunci."
6 Za ním jsem zahlédl jeskyni. Bez vyslovení jediného slova mi naznačil, abych do ní vkročil. Dlouhá dlážděná chodba vedla k těžkým kovovým dveřím, které měli uprostřed podivnou rudnou žílu. Hledal jsem kliku, ale žádnou se mi nepodařilo nalézt. Po dlouhém snažení jsem vyčerpán upadl přímo na dveře. Poté jsem zaslechl tichá zvuk, jako zvonění zvonku a dveře se rozevřely na dvě poloviny v místě žíly. Velmi překvapený jsem se podíval dovnitř vida nádherné zrcadlo, které odráželo mou podobu lépe než jakékoli jiné zrcadlo, které jsem měl možnost spatřit.
7 Vstoupil jsem do malé místnosti, ve které bylo zrcadlo. Uslyšel jsem hlas, kterým se mne poklidně ptal: "Jdeš nahoru?" Byl jsem polekán a umlčen tou divnou otázkou a viděl jsem usmívající se osobu očekávaje mou odpověď. Stálí jsme společně v maličké místnosti, kde mohlo snad jen půl tuctu lidí volně stát. Prostora byla dobře osvětlena, přestože bíle světlo, kde vycházelo ze stropu, se mi zdálo docela tlumené. Jediná odpověď, na kterou jsem mohl byl schopen vymyslet, znělo "Ano." Poté osoba pozdvihla prst k čtverci, na němž stálo napsáno "Nejvyšší patro" Dveře se opět zavřely, obě poloviny se zase spojily, a já jsem cítil pohyb, jako bych stoupal.
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:30 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:41 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola VI. - « Slunce »
1 Když malá místnost, kde jsem se nacházel s podivnou neznámou osobou, stoupala nahoru, měl jsem nepříjemný pocit jako bych byl najednou těžší než jsem kdy byl. Ale když jsme zastavili, cítil jsem se naopak převelice lehce, ale nestal jsem se větším ani menším v průběhu jízdy. Dveře se opět otevřely v půl, jak jsem již předtím měl možnost vidět a neznámá osoba se ke mě otočila a pravila: "Dorazil jsi na místo." Navíc se na mne vlídně a přívětivě usmála. To mi dodalo trochu odvahy a konečně jsem se odvážil zeptat: "Ale kdo jsi?"
2 Odpověděl mi "Jsem posel na hranici, jediný anděl, který věčně dlí mimo ráj. Mojí úlohou je doprovázet na toto místo ty, kteří ještě neučinili jejich volbu." "Jakou volbu?" zeptal jsem se znepokojeně. Ale zůstal jsem bez odpovědi, anděl se usmál a ukázal rukou ven z místnosti, jasně mi ukazuje, že už bych měl jít dále. Uvědomil jsem si, že už mi nic dalšího neřekne, rozhodl jsem se pokračovat dále. Jak jsem odešel z místnosti, dveře se zase za mnou zavřel a slyšel jsem, že místnost jede opět dolů.
3 Očekával jsem, že najdu pohádkovou krajinu, ale stále jsem viděl jen ten ohyzdný modrý kámen, ze kterého se skládal pekelný štít. Skála byla vytesána do tvaru podobného kamennému schodu. Dumal jsem, jak opustím to místo, které bylo, jak jsem věřil, strašlivá past. Opravdu jsem dosáhl vrcholu, ale neměl jsem šanci slézt dolů bez toho aniž bych spadl. Stejně tak jsem nevěděl jak otevřít podivné dveře a proto jsem si sedl a v slzách ptal sám sebe, jaký hrozný hřích jsem musel spáchat, že jsem takto potrestán.
4 O pár okamžiků později jsem zaslechl tlukot křídel. Pozvedl jsem zrak a uzřel nádhernou podívanou: sedm andělů přilétalo na modrou terasu. Poznal jsem archanděla Michaela, svatého patrona spravedlnosti, v plné zbroji, drže v rukou překrásný meč a velký štít s nejnádhernějšími ornamenty. Ale mé teologické znalosti byly omezené a proto jsem se pln studu musel zeptat, kdo další se přede mnou zjevil. Očekával jsem nějaké pokárání, ale v tomto případě mi nikdo nevyčinil. Všichni na mne pohlédli s něžností a láskou.
5 Jeden z nich se ku mě přiblížil a řekl: "Jsem George, archanděl přátelství. A zde jsou též Gabriel, archanděl sebeovládání, Michael, archanděl spravedlnosti, Uriel, archanděl štědrosti, Galadriel, archanděl hospodaření, Sylphael, archanděl radosti a Rafael, archanděl přesvědčení. Nás sedm, pod vedením proroka Aristotela a mesiáše Christose, máme za úkol vést lidi na cestách cností, které je povedou k Jáhu a jeho ráji."
6 Přede mnou bylo sedm bytostí, největších z lidského pokolení v celých dějinách, s výjimkou Aristotela a Christose. Postěn takovou výsadou, mohl jsem jen padnout tváří k zemi k jejích nohám. Ale George mi řekl: "Neklaněj se nám, protože my jsme stále jen lidé. Pouze Jáh si zasluhuje takovou úctu. Jsme jeho pokorní služebníci, důležitý pouze díky konání jeho božské vůle. Ale pojď mezi nás, protože hodina tvé volby se přiblížila. Jsme tu, abychom tě přivedli ke slunci."
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:30 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:42 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola VII. - « Ráj »
1 Sedm archandělů stálo tváří tvář u mne a usmívali se na mne úsměvy plnými laskavosti, zdůrazněné jejich pohledy, plnými něhy. Poprvé od doby, co jsem nechal mého psa samotného na poli jsem se cítil uvolněný a nechal jsem se unášet na vlnách jejich poklidu, které z nich vyzařovaly. Pomohli mi postavit se a Michael, nejstatnější z nich, mne vysadil na svá záda. Zrudnul jsem při představě, že pojedu na archandělovi jako na koni. Ale všichni se začali smát, když viděli můj stud a rozpaky na mé tváři. Jejich smích nebyl žádný výsměch, ale byl plný čistého přátelství.
2 Poté sedm velkých páru nádherných křídel se roztáhlo a archandělé vykročili z okraje skály. Vyděšen z pádu jsem vyděšením zakřičel, ale můj křik byl ustanul, když archandělé změnili směr letu a vydali se směrem ke slunci. Pode mnou jsem mohl vidět celý povrch měsíce a slíbil jsem si, že pokud budu mít příležitost, tak vždy budu žít ctnostně, podle učení Aristotela a Christose, abych se nikdy nevrátil na takové hrozné místo. Galadriel se na mne opět usmál a řekl mi: "To je dobře. Učinil jsi moudré rozhodnutí. Nechť si ostatní zvolí stejně."
3 Žasl jsem, jak byl archanděl schopný tak dobře znát mé myšlenky. Rychle jsme se vzdalovali od povrchu měsíce, přičemž jsme letěli prostorem, který oddělovat měsíc od slunce. Můj duch byl natolik vděčný, že opouštím to místo, že jsem ani nebyl zvědavý na podívanou, která se mi při letu naskýtala, jako hvězdy a jiné čarokrásné výjevy. Mohl jsem dokonce rozpoznat mnoho hvězd, které jsem zatím nikdy neviděl, protože je není možné sledovat ze země. Ale obrovské slunce, které jsem nikdy neviděl natolik zblízka, zabíralo většinu mého výhledu. Cítil jsem se jako moucha ve srovnání s kravou: maličký.
4 Natolik jsme se přiblížil k božské hvězdě, že plameny dlouhé několik mil zašlehly nedaleko od nás. Přemýšlel jsem, zda-li neshořím spolu se sedmi archanděli, ale Michael, na kterém jsem seděl mi řekl: "Neměj strach z toho, co jsi zde viděl." Poté jsem viděl plameny pokrývající část slunce a bylo se opravdu na co dívat. Zjistil jsem, že pod vnější ohnivou vrstvou se skrývá něco, o čem jsem od dětství snil, aniž bych věděl, z čeho se skládá: Ráj!
5 Přistáli jsme na kouzelném místě. Vše bylo prozářeno měkkým světlem a ať jsem se podíval kamkoliv, nemohl jsem na tom místě najít žádnou tmu. Kam oko dohlédlo, nebylo vidět žádné obydlí, dokonce ani žádnou budovu. Nebylo jich ani třeba. Ti, kdož byli hladoví, si mohli utrhnout ze stromu ovoce a ti, kdož si žádali odpočinku, se mohli natáhnout na trávníku. Děti si mohly bezstarostně hrát a skotačit ve vysoké trávě. Sedm archandělů mi řeklo, že mne zde opustí, neboť jejich úkol je u konce. S vděčností jsem jim poděkoval a rozloučil se s nimi.
6 Rozhodl jsem se porozhlédnout se po tomto okouzlujícím místě. Všichni zdejší lidé mne vítali a usmívali se na mne. Poděkoval jsem jim a opětoval úsměvy. Ze všeho vyzařovalo štěstí, pohoda a radost. Když jsem se přiblížil k malé fontáně, kde se voda zdála tak čistá, že jsem nemohl odolat a osvěžil jsem se, a najednou slyším dva muže hluboce zabrané do diskuze. Také s mne všimli a pokynuli mi, abych sek nim přidal. Uvědomil jsem si, že naproti mne nestojí nikdo jiný než Aristoteles a Christos. Přijali mne s vřelou vlídností a hned se mne optali, zda-li se mi zdejší místo líbí a jakou jsem měl cestu. Byl jsem natolik dojat, že jsem nebyl s to jim odpovědět a místo toho jsem zakoktal několik zmatených slov, neboť jsem stále nemohl uvěřil s kým mluvím. V tento okamžik jsem zaslechl hlas.
|
_________________
Derničre édition par Kalixtus le Lun Nov 22, 2021 1:30 am; édité 1 fois |
|
| Revenir en haut de page |
|
|
Kalixtus
Cardinal
Inscrit le: 24 Fév 2013
Messages: 12851
Localisation: Roma, Palazzo Doria-Pamphilj
|
| Posté le: Lun Nov 22, 2021 12:45 am Sujet du message: |
|
|
| Citation: |
Kniha Zatmění
Kapitola VIII. - « Znovuzrození »
1 Hlas, který jsem slyšel, když jsem stál ve společnosti Aristotela a Christose u malé fontánky, byl klidný a pronikavý. Oba mužové mi vysvětlili, že tento hlas patří samotnému Jáhu, který se mne zeptá na nezbytnou otázku. Po chvíli jsem pochopil, že ten čas nastal a božský hlas mi řekl: "Ty, člověče, jenž Sypous se zoveš, ty kdos přišel za mnou, poznav všechno, co jen může člověk po své smrti vidět. Navštívil jsi sedm pekel, kdes potkal sedm princů ďábelských. Vše ti bylo ukázáno s mým souhlasem. Co si odnášíš ze své poutě?"
2 Odpověděl jsem: "Rozumím podstatě pekel, neboť pokud lidé žijí v ctnosti a řídí se tvým slovem, které bylo zvěstováno prorokem Aristotelem a mesiášem Christosem, udělíš jim právo dosáhnout tohoto místa, samotného ráje na slunci. Ale pokud člověk žil ve hříchu, odmítal poslouchat tvé učení a oddával se přízemním rozkoším, samolibosti, pokušením, falešným bůžkům, tvá nekonečná moudrost ho pošle do pekla na měsíc, aby byl za své hříchy navěky trestán. Miluješ nás, ale je taktéž třeba, abychom i my milovali tebe."
3 Jáh mi na to odpověděl: "Nyní nadešel čas tvé volby. Můžeš se rozhodnouti přijmout svou smrt. V tom případě posoudím tvůj život, chvíle kdy jsi konal dobro i ty, kdy jsi byl sveden k neposlušnosti. Pokud posoudím, že si toho zasluhuješ, připojíš se k vybraným a věčně se budete veselit. Avšak pokud usoudím, že tvůj život nebyl cnostný, budeš na věčnost trpět v ohních pekelných. Pokud si ale myslíš, že čas ještě nenadešel, že tvůj život by ještě přede mnou neobstál, můžeš se vrátit do života."
4 Nemohl jsem odpověděl. Zasloužil jsem si přidat se do ráje nebo bych skončil v pekle? Za chvíli jsem zaslechl hlasy, které patřily mým přátelům, kteří se modlívali za čistotu mého srdce. Přestože stále byli na zemi, jasně jsem je mohl slyšet. Zahřálo mne u srdce, když jsem viděl, že mnohým na mne tolik záleží a pocítil jsem, že jim musím ukázat, že jejich modlitby nebyly zbytečné. Rozhodl jsem se vrátit se na svět, abych žil správným život a zasloužil si skončil na místě jako je ráj. Dlužil jsem to mým blízkým, stejně jako jsem to dlužil sám sobě.
5 Jáh mi řekl: "Protože jsem se rozhodl pozvednout duše lidí k věčné blaženosti, aby po jejich smrti každá z duší mohla přede mne bez obav předstoupit, beze strachu z hříchů, které spáchali po cestě za mnou. Všem položím stejnou otázku jako jsem teď položil tobě, mnozí budou natolik prozíraví jako jsi ty, jiní dosáhnou nebe a někteří přecení své skutky a budou poslání do pekel."
6 "Ti, kteří se rozhodnou stejně jako ty pro návrat do života, si v mysli neodnesou vzpomínky z jejich nebeského putování. Tudíž se jejich chování změní jen pokud se jich toto putování opravdu dotklo a zapsalo do srdcí, ne z vypočítavosti. Nicméně aby všichni si mohli být vědomi hrůz. jaké na ně čekají, pokud zavrhnou mou lásku, ponechám ti tvé vzpomínky. Tak budeš s to svědčit o tvé cestě a toto svědectví neupadne v zapomnění celá staletí. Nyní znaje svůj úděl, který jsem ti svěřil, vrať se do pomíjivého světa, dokud se sem nenavrátíš a opět neučiníš svou volbu."
7 Poté se mi pohled zamlžil a měl jsem pouze okamžik na to, abych ještě jednou viděl Aristotela a Christose předtím než ztratím vědomí. Když jsem se probudil, ležel jsem ve své vlastní posteli s rukama zkříženýma na prsou. Kolem mne byly rozestaveny svíce a mí přátelé rozjímali v hlubokých modlitbách. V slzách, ale s viditelnou úlevou, mi vysvětlili, že jsem skonal před devíti dny. Vstal jsem, šel se podívat z okna a opět jsem viděl, jak slunce rozlévá paprsky po kraji. Pověděl jsem mým přátelům o mé neuvěřitelné cestě a rozhodl se ji sepsat, aby toto svědectví přežilo mou smrt.
|
_________________
|
|
| Revenir en haut de page |
|
|
|
|
Vous ne pouvez pas poster de nouveaux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas répondre aux sujets dans ce forum
Vous ne pouvez pas éditer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas supprimer vos messages dans ce forum
Vous ne pouvez pas voter dans les sondages de ce forum
|
|
FAQ
Rechercher
Liste des Membres
Groupes d'utilisateurs
S'enregistrer
Profil
Se connecter pour vérifier ses messages privés
Connexion
